Partochina

Od pohody k úpadku
Nový snímek režiséra Dana Svátka otevírá téma, o kterém se ve společnosti ví a přece mlčí - alkohol z pohledu ženské závislosti. Režisér přitom vycházel z reálných zážitků, které na svém blogu Zápisník alkoholičky sdílela Michaela Duffková, autorka literární předlohy.

Každý si občas vypije, ale ne všichni z toho i vystřízliví. Míša má na první pohled vše, co ke šťastnému životu patří – milujícího partnera a dokonce malé dítě.

Je čerstvá máma, a přece je pro ni snazší utápět problémy se tchyní a frustraci z osamělosti ženy na mateřské dovolené ve víně, než je rázně řešit. Film přesvědčivě ukazuje, jak nebadaně, den po dni, krok po kroku vzniká závislost, která si člověka nakonec zcela podmaní.

Na začátku zde byl mladý šťastný pár, který si spolu plánoval budoucnost. Míša je nespoutaná mladá žena plná energie, trochu nespratná, až drzá. Ondřej je „chlapec z pořádné rodiny“, ve které dominuje matka. Každý je z jiného sociálního prostředí i z jiného těsta, ale upřímně se milují a věří si. Jen na krátkou dobu se kvůli dítěti nastěhují do domu rodičů Ondřejových a zde se jejich život začne komplikovat.
Čerstvý tatínek každý den dochází za prací a vrací se pozdě večer, čerstvá máma je na dítě sama a navíc izolována v cizím prostředí a pod tlakem tchyně. Tchyně působí navenek přívětivě, ale ve skutečnosti by jí pro jediného syna nevoněla asi žádá nevěsta.

A její syn zase nedokáže pro svou mladou rodinu vymezit prostor. Necítí takovou potřebu, jemu v podstatě doma nic nechybí, může si užívat pozornost matky i manželky. Ale jeho žena je na tom ze dne na den hůře.  

Nepoznávám tě
Potud by to byl běžný, přímo banální příběh o soužití generací. Když se Mišino pití doma převalí, nastává zvrat a film odkrývá přímo naturalistické vyústění konfliktu, ve kterém si člověk sáhne až na samé dno. Přestává být samým sebou, neumí ovládnout svou závislost a riskuje nejen svůj život, ale může ohrozit i své blízké.

Divák to vše sleduje jako v přímém přenosu, se staženým žaludkem a slzami na krajíčku. Tereza Ramba je neskutečná ve své přeměně z odvázané mladé slečny k totálně zničené ženě, kterou už všichni odsoudili. Její tvář a celé tělo se postupně mění tak, jak závislost pokračuje.

„Nepoznávám tě a chybíš mi. Už to nejsi ty,“ říká milenec milence. „Potřebuji odsud vypadnout, jinak se zblázním,“ říká ona. Přesto, jak to v životě často chodí, se ani jeden neumí odhodlat k činu. Míša si do poslední chvíle odmítá přiznat závislost, Ondřej nic neudělá se změnou bydlení. Jeden druhého přestali poslouchat a najednou se neumí setkat.  

Dokáže Míša vzdorovat obtížné situaci? Dokáže Ondřej přiznat svá vlastní selhání? Míší život komplikuje i nelehká situace v původní rodině, závislý otec, kterého navzdory všemu jako dcera nekonečně miluje. Prvním krokem, jak se posunout dál, je přiznat barvu, otevřeně mluvit o věcech tak, jak jsou.

Míša se nevzdává, chce začít s léčbou a bojovat se svým démonem i znovu získat zpět svoji rodinu. Jenže i zde naráží na poznání, že to, co považovala za konec špatného snu, je ve skutečnosti jen začátek velmi dlouhé cesty. „Za střízlivá vidím věci jinak, než bych dospěla,“ říká Míša na setkání abstinujících alkoholiků.  

Autentický příběh mladé rodiny s běžnými problémy, které se zvrtnou do hraničních situací, je natočen podle mimořádně úspěšného knižního bestselleru Michaely Duffkové, která v knize zachycuje vlastní životní zkušenost. Konečně, i ve filmu se manželé zcela otevřeně jmenují Duffovi.

Vím, že mnozí hlavní hrdinku Míši za jí slabost odsoudí, zvláště pokud pro ni není překážkou v pití ani malé dítě. V tom případě však nedokážou vidět slabost jejího partnera ani pokrytectví celé společnosti, které chybí respekt k člověku.  

Vždyť i Míšina tchyně zve nevěstu na víno, ale když je z ní troska, nadává jí do alkoholiček a závisláček. Toleruje jen to, co "je normální" a chce, aby věci byly "tak, jak je třeba". Nemá absolutně žádnou představu o tom, jak těžké je přiznat si problém s pitím. Kde vzít sílu léčit se, když je kolem vás nepřátelské prostředí, které vás jen soudí?

A co přijde potom? Jaký svět uvidíme střízlivým pohledem a jací se nám budou jevit naši blízcí? Na čem nám bude záležet a co už bude nepodstatné?

Film Zápisník alkoholičky nastiňuje i tato komplikované téma, se kterými se abstinující člověk musí vyrovnávat. V každém případě osloví každého – i ty, kteří z okolí podobnou zkušenost mají, i ty, kteří se s ničím podobným v životě nesetkali – protože je pravdivý.  

zdroj: total film, youtube, pravda, filmnews, tcp, Partochina, nicola snajdrova